Na památku

Letos jsem oslavila čtyřicetiny. A protože jsem v tom nebyla sama, udělali jsme mejdan společně. Oslavili jsme dvoje kulatiny a jedny půlkulaté. Sice jsme všichni narozeni v dubnu, ale oslavu jsme si nechali až na červen, aby mohla být venku. Pak to chvilku vypadalo, že bude v červnu sněžit, ale zřejmě jsme si hezké počasí zasloužili, protože týden před oslavou konečně začalo jaro. Pro své dva spoluoslavence i pro sebe jsem připravila památníčky. Využila jsem k tomu skvěle popsaný pracovní postup od Screbly, který jsem našla na blogu Pretty Papers.

 Svůj památník si nechám na jindy, ale představím alespoň ty pánské. S klukama se znám z Offroad maratonů a troufám si tvrdit, že jsme opravdoví kamarádi. Už jsme společně leccos zažili, takže si podobný dárek určitě zasloužili. Oba památníky jsem dělala ze stejné sady papírů, přesto je každý jiný. Snažila jsem se i každý jinak nazdobit.

Oslava byla naplánovaná na sobotu večer, ale postupně jsme se scházeli od odpoledne. To nás (mě a manželky oslavenců) naprosto nerozhodilo. Kančí gulášek byl uvařený od pátku, aby pěkně odležel - bylo ho 35 litrů a měla jsem co dělat to množství umíchat. Jednohubky byly namazané (kluci - můj manžel a oslavenci skoro taky) a buchty (ty pečené) byly připravené. Zkrátka pohodička, takže jsme se na příchozí opravdu těšili. Na zahradě byly připravené stany, kdyby si to počasí přece jen rozmyslelo (nerozmyslelo, celou noc bylo báječně). Jídla dost, piva taky, oslava mohla začít.

Zábava byla skvělá, takže se oslava protáhla do rána. Vlastně až do večera. Nejméně s polovinou hostů jsme ještě poobědvali a asi tak se čtvrtinou i povečeřeli (pravda, asi v pět, ale počítá se to). Posledním odjíždějícím jsem zamávala okolo půl sedmé v neděli, takže oslava trvala asi 27 hodin. Přiznám se, že jsem to nevydržela a ráno od šesti do osmi jsem si zdřímla. Někteří k tomu nepotřebovali ani postel :)
U nás se opravdu slavit umí. A s touhle partičkou kdykoliv znovu :)